PSYCHOTERAPIE

Psychoterapií se rozumí  léčebné působení psychologickými prostředky, tedy prostředky komunikační a vztahové povahy. Terapeut během  rozhovoru se snaží maximálně porozumět „světu klienta“a postupně  jej provází k stanovenému terapeutickému cíli. Předpokladem úspěšné spolupráce a klientovy spokojenosti je rozvinutí terapeutického vztahu mezi terapeutem a klientem. Toho lze docílit v bezpečné atmosféře důvěry, úcty a porozumění. Mlčenlivost terapeuta o tématech psychoterapie a etika práce je samozřejmostí.   

Psychoanalytická psychoterapie

Představuje specifický přístup k porozumění lidské psychiky a k léčbě psychických potíží. Upírá  pozornost k nevědomým stránkám duševního dění. Zaměřuje se na neuvědomované aspekty naší mysli, jež obvykle mají konfliktní ráz a  bývají podstatou lidského chování, vztahů či vyvolávají psychické poruchy. Cílem je pochopit ony nevědomé aspekty mysli a porozumět tomu, co se v životě jedince děje v souvislosti s jeho potížemi. Psychoanalytický psychoterapeut věří, že většinou je lépe vzdát se dávání rad nebo poučení. Naslouchá tomu, co pacient říká a je vnímavý k tomu, co se ve vztahu mezi nimi odehrává. Terapeut nekárá, nemoralizuje. Snaží se vytvořit pro pacienta takový prostor, ve kterém všechno, co klient říká a prožívá, může být svobodně a plně zkoumáno, aniž by k tomu terapeut zaujímal předem daný postoj, čímž by celé léčení ztratilo účinnost. Klient je tedy povzbuzován k tomu, aby sděloval vše, co se během terapie objeví v jeho mysli. Mohou to být pocity, myšlenky, vzpomínky, sny. Terapeut naslouchá a snaží se pacientovi pomoci  nalézt smysl jeho pocitů, myšlenek a chování.

Psychoanalytická terapie umožňuje propracovat se až ke kořenům potíží, k jejich skutečným příčinám. To poté umožňuje nezbytný nový náhled a možnost změny, aby klient v životě byl spokojen a neopakoval staré chyby. Jedinec, jemuž chybí náhled na určitou věc, se v životě dostává do stejných „bludných kruhů,“ přistupuje k věci se stejným pohledem, což mu znemožňuje plné porozumění dané situaci a možnost změny.

Základem psychoanalytické psychoterapie je klasická  psychoanalýza Sigmunda Freuda a jeho následovníků, kteří  umožnili vývoj a aplikaci této metody do současné podoby. Klasická psychoanalýza, na rozdíl od psychoanalytické terapie, vyžaduje dlouhodobější spolupráci, frekvence setkávání bývají až 5x týdně a při psychoanalýze klient leží. Psychoanalytické psychoterapie je cíleněji orientovaná na vyřešení klientova potíží.

Psychoanalýza předpokládá, že obtěžující symptomy v sobě skrývají svůj psychologický smysl, kterému lze porozumět. Jsou zařaditelné do životního kontextu každého jednotlivce a že potíže v rozmanitých vztazích mají často své kořeny v minulé zkušenosti s druhými lidmi. Psychoterapie umožňuje tyto dřívější vzory prožívání a chování nově opakovat, reflektovat je a porozumět jim způsobem, který umožňuje změnu.

První sezení je vždy poznávací. Probíhá  důkladný rozhovor o Vašem životě, jenž by měl lépe osvětlit Váš problém/téma, se kterým přicházíte. Také se zjišťují Vaše očekávání a  objasňuje se, jaké jsou možnosti spolupráce. Na základě těchto očekávání pak společně zformulujeme cíle, formu spolupráce a frekvence setkávání.

Další sezení pak představují společnou práci na naplňování stanovených cílů a klientova očekávání. Práce v psychoterapii se může pozměňovat v závislosti na vývoji Vaší životní situace.

Komu je psychoanalytická psychoterapie určená
Mnoho lidí v určité fázi života zakouší úzkost a depresi a potřebuje se vyrovnat s bolestí, zklamáním či nespokojeností nebo jinými nepříjemnými emocionálními stavy. Často to vyřeší sám bez cizí pomoci. Někdy ale psychické obtíže přetrvávají a způsobují mu nepohodu doma nebo v práci. Může to být zapříčiněno tím, že v současných obtížích ožívají ty minulé zkušenosti, které si člověk běžně neuvědomuje, které však významně určovaly a určují jeho život. Psychoanalytická psychoterapie umožňuje člověku porozumět těmto skrytým stránkám sebe samotného a přispívá k navození procesu osobnostní změny